Blog

‹ Back to Blog

10/08/2013

Hyder, Wrangell Island a medvědí observatoř Anan

Cestou z Vancouver Islandu na sever jsme si udělali malou odbočku asi 200 km od hlavní silnice do vesničky Hyder na hranici Kanady s Aljaškou. Hyder je ze severu obklopen vysokými horami, takže se sem dá přijet jedině z jihu, tedy z Kanady, a pak stejnou cestou zase odjet. Před vesničkou je sice malý hraniční přechod, ale vzhledem k tomu, že 10 km za ním silnice končí, nenarazíte tu na jediného amerického celníka. V Hyderu teče potok Fish Creek, do které každé léto táhnou lososi, aby se tu vytřeli. Za nimi se sem z okolních hor stahují medvědi, a je tedy dobrá příležitost sledovat je při lovu ryb.

My jsme do údolí dorazili v době, kdy řeka ještě nebyla lososy naplněná natolik, aby se tu medvědi proháněli v davech, takže jsme si museli trochu počíhat. Vedle nezvykle horkého počasí, kdy přes poledne dosahovala teplota až na 33 st. (Proste klasicke kanadske pocasi - kazdy den koupacka v jezere s vyhledem na ledovec:-)), byl hlavním důvodem nízkého počtu lososů jeden jediný bobr. Ten si o kousek níž postavil přes řeku hráz, čímž zablokoval cestu rybám putujícím proti proudu. Místní rangeři se mu sice pokoušeli v hrázi udělat pár děr, ale on je vždycky bleskurychle zase opravil, takže to účel moc neplnilo. V době, kdy se rangeři rozhodli rozebrat celou bobří hráz, už jsme ale museli bohužel oblast opustit. Za 2 dny číhání jsme se tedy dočkali jen třech černých medvědů a jednoho subtilnějšího grizzlyho. Navíc se ani jednomu z nich nechtělo moc do vody, takže kromě ožírání borůvek z keřů podél vody a okusování mršin jsme se žádné větší akce nedočkali.

Zato se nám ale druhý večer za soumraku přišel ukázat nádherný vlk lovící jednoho lolosa za druhým. Předváděl se skoro hodinu a ve finále to vypadalo, že už loví jen tak pro radost, když z ulovených lososů vyjídal jen nejcennější kousky. Sežral vždy jen jikry a mozek, a zbytek nechal válet na mělčině.

Z Hyderu jsme zamířili rovnou na trajekt do Prince Rupert a během dvou dnů se přesunuli na ostrov Wrangell. Už během plánování naší cesty z domova jsme zjistili, že ve Wrangellu žije vynikajici český fotograf Ivan Simonek se svou ženou Jiřinou. Sice jsme s nimi předem komunikovali mailem ohledně naší cesty na ostrov, ale i tak nám přišlo nevhodné překvapit je rovnou po přistání u nich doma. Přesto nás hned druhý den ráno v knihovně překvapuje české "proč nezavoláš, že už jste tady?".

Simonkovi žijí ve Wrangellu přes 40 let a Ivan tu navíc řadu let průvodcoval, takže lepší zdroj informaci jsme si nemohli prat. U Simonku byla obrovská pohoda, o možnosti strávit po měsíci zase nějaký čas v přítomnosti Čechů ani nemluvě.

Jak uz jsem ale psala, prijeli jsme hlavne kvuli medvedi observatori Anan, vzdalene asi 50 km od mestecka Wrangell. Jedna se o pozorovatelnu nad korytem male reky, do ktere kazde leto priplouvaji lososi. A to ne po par kusech, ale v takových houfech, ze v podstate pro lososa nevidite na dno reky.

Za lososy se stahuji cerni i hnedi medvedi z sirokeho okoli. Mnozstvi lidi je tu omezeno na 60 navstevniku denne a ziskani permitu je docela zahul. Pro nezavisle cestovatele je jich na kazdy den k dispozici jen 12 (ostatni jsou pro komercni operatory), a ty jsou uvolneny vzdy presne v 8.00 rano 3 dny predem. V tu dobu ale visi na netu desitky lidi (opet hlavne mistnich operatoru) - ti maji predvyplneno treba dvacet formularu ve dvaceti oknech, ktere presne v danou sekundu odeslou. A pak doufaji, ze alespon nejaky z volnych permitu ulovi. My jsme meli velkou kliku, protoze hned po pristani v pristavu se nam podarilo ziskat jednodenni permit na pozitri. A to jen diky tomu, ze zrejme nejaka vetsi skupinka odrekla, a tak se naraz uvolnilo 8 mist. Brzo uz permity zase zmizely...

Vetsina navstevniku prijizdi na observator motorovou lodi nebo letadlem s mistnimi operatory. My jsme se sem chteli samozrejme dostat vlastnimi silami, a tak bylo nutne rychle sehnat kajaky, dokoupit zasoby a dalsi den vyrazit. Na Aljasce se ma vyplouvat na more brzo, a tak jsme uz v pul ctvrte sedeli sbaleni v kajacich. No, ehm, v pul ctvrte odpoledne... 25 km dlouha cesta k observatori nam ale zabrala prekvapive jen asi 6 hodin padlovani. Nakonec prilivove proudy tekly v nas prospech, a tak jsme se krasne vezli, jen najit vhodne misto na taboreni byl trochu problem. Spali jsme tesne nad hranici prilivu na malem ostruvku par km od observatore a na tehle vyprave jsme poprve veseli jidlo vysoko na strom a doufali, ze pradelni snura vydrzi vahu jidla i nasich tolik cennych piv.

V nedeli 4. srpna jsme byli na miste. Stacilo ujit zhruba 1,5 km cestou, na ktere je sance potkat medveda tak 50/50 a dostali jsme se na pozorovatelnu. My jsme potkali jen jednoho cerneho, ale dal nam najevo, ze o divaky nema zajem. Na pozorovatelne vas dreveny plutek vysoky necely metr deli nekdy i od 15 medvedu Grizzly najednou. Ti tu ale lidi toleruji, i kdyz nekteri z nich by mohli plutek hrave prekrocit. Celkove tu ze strany medvedu dochazi k agresivnimu chovani k lidem jen vyjimecne.

Cely den jsme stravili sledovanim medvedu lovicich lososy z reky, at uz na melcine nebo primo ve vodopadech. Vetsina z medvedu byla cernych a vetsina lososu ruzovych (nejhojnejsi druh). Nejdriv jsem se medvedy snazila pocitat, ale to jsem asi po dvou hodinach vzdala, protoze jich byla opravdu spousta a jakmile se jeden nazral, objevili se dalsi. Obcas jich bylo v koryte i nekolik naraz, a co nas hodne udivilo byl moment, kdy se k jednomu lovicimu medvedovi priblizil jiny a zacal mu ocuchavat jeho korist. To jsme ani nedutali a ocekavali, kdy zacne souboj. Stal se ale naprosty opak - lovici medved prenechal svoji korist nove prichozimu a nejen to! Pokracoval v "rybareni" a zhruba kazdeho druheho lososa prenechal medvedovi na brehu. To bylo pro nas fascinujici zjisteni, ze i medvedi na sebe dokazou byt tak hodni. Pokud jsme ovsem spravne pochopili duvody takoveho chovani. Rikali jsme si, ze ten na brehu je uz treba stary a nedokaze sam lovit, a tak si navzajem pomahaji. Skoda, ze se jich nemuzeme zeptat :) Na druhou stranu k lososum se moc humane nechovali a obcas je po vykousnuti jiker nechavali skomirat a trapit se polozive na brehu. Priroda se s tim tady moc nemaze...

Medvedu grizzly jsme si na observatori moc neuzili. Jedna medvedice se nam ukazala v dalce v ricni zakrute nad observatori, zato ale se dvema medvidaty dovadejicimi ve vode, zatimco mama lovila lososy. Nedostatek hnedych medvedu nam ale vynahradila vecer jina medvedice, ktere mistni rangeri rikaji Patches. Kdyz jsme se vecer vratili zpet k nasim kajakum, promenadovala se po plazi kolem nas, prisla az k nasim kajakum, ocuchavala je a nakonec zacala okusovat houbu na vytirani vody v lodi (mame super fotky :-)). To uz jsme od ni byli mene nez 10 metru daleko, shodou okolnosti ve spolecnosti mistni rangerky, ktera medvedici od pohledu znala. Jako poslusny pejsek ale medvedice prestala zkoumat nasi vybavu kdy jsme ji zdvorile pozadali (kupodivu na ni stacilo mluvit cesky) a odkracela po stezce smerem k observatori.

Na dalsi dny se nam bohuzel permit zajistit nepodarilo, a tak jsme se dalsi den vratili zpet do Wrangellu. Tentokrat uz bylo padlovani trochu narocnejsi a proti proudu, ktery se tu mezi huste rozesetymi ostruvky ruzne toci. Ale jak rika Michal: "aspon jsme potrenovali". Za celou dobu se jinak ukazala jen jedna svinucha a par bojacnych tulenu.

Pred odjezdem do Juneau, hlavniho mesta Aljasky, jsme si jeste vysplhali na hreben ostrova. Tam jsme se dostali nad hranici lesa a uzili si krasne vyhledy na vsechny svetove strany a spoustu vetsich i mensich ostrovu. Ted uz jsme v hlavnim meste a chystame se na dalsi seakajakovani, tentokrat za velrybami.

A jak se mate vy?

Janca a Michal

P.S.: Do fotogalerie jsme dali pár nových fotek. Zatím jen malou ochutnávku, další přidáme jakmile budeme zase na netu.