Blog

25/11/2012

Galapagy - neco navic

Mam na srdci jeste par veci, ktere by byvaly natahly predchozi clanky do neumernych delek, proto jsem se rozhodla dat je do zvlastniho prispevku. Jsou to ruzne zajimavosti a postrehy, ktere na nas udelaly behem nasi cesty po Galapagach dojem. Taky bychom timto radi vyvratili mytus o zapomenutych nepristupnych ostrovech, na kterych clovek nemuze udelat jediny krok bez pruvodce. My jsme tu takovych kroku par udelali - nutno podotknout, ze naprosto legalne...

Galapagske souostrovi je tvoreno 13 velkymi ostrovy a stovkami mensich. Jedine obydlene ostrovy jsou San Cristobal, Santa Cruz, Floreana, mala cast Isabely a Baltra (tady je pouze letiste). V techto obydlenych oblastech - verte, neverte - ziji opravdovi lide! Maji tu sve domovy, spousta z nich se tu narodila, jini se pristehovali vetsinou z pevninske casti Ekvadoru. Dobra zprava je, ze v techto obydlenych castech ostrovu se mohou cestovatele pohybovat vetsinou naprosto volne (tedy bez spedoprovodu pruvodce) a jeste lepsi zprava je, ze vetsina turistu o tom ani nevi, takze se tu casto potkavame jen s malym mnozstvim dobrodruznych dusi. Hlavni sezona zacina az v prosinci, takze je tu ted (nastesti pro nas) docela prazdno. Blizici se sezona uz je tu ale hodne citit, vsichni se na ni horlive pripravuji, rozveceji svetla na domech a zdobi restaurace, vsechno tu rychle oziva. Dokonce se vsude objevila vanocni vyzdoba a stromky, prestoze je teprve listopad.


Kdyz uz mluvim o tech stromech... roste tu jedna hodne zajimava rostlina, ktera se jmenuje Angel's Trumpet, nebo-li Datura. Je to strom s visicimi zlutymi kvety ve tvaru obrovskych zvonu. Proc se o ni ale zminuju neni jeji krasa, ale droga, ktera se z ni da ziskat. Je to velmi nebezpecna latka, ktera se pouziva pouze ve velmi pokrocilem samanstvi. Nekteri Ekvadorci ji ale pouzivaji ke zcela jinym ucelum - v obchodacich rozdavaji letaky napustene drogou, a pokud si jeden vezmete, udelate pak presne to, co vam dotycny prikaze. Takze mu treba dobrovolne odevzdate veskere svoje penize a dalsi cennosti. Nastesti se to deje pry jenom v pevninske casti Ekvadoru, ne tady na ostovech, kde je naopak krasne bezpecno a lidi jsou az neuveritelne hodni a poctivi.

Velkym problemem je na Galapagach sladka voda. S jedinou vyjimkou nikde na ostrovech nenajdete jedinou reku, potok nebo jinou zasobarnu sladke vody. Veskera voda, ktera sem spadne z  oblohy, totiz tak rychle protece puklinami lavoveho podlozi do more, ze neni schopna se nikde zadrzet. Jedine jezirko (spis bych rekla louze) je na San Cristobalu. Uzitkova voda se ziskava odsolovanim morske a pitna voda je tu pouze balena. Zajimave je, jakym zpusobem se s timto faktem vyporadala zvirata - v podstate vubec nepiji. V prubehu sveho vyvoje se adaptovala na preziti jen s tim mnozstvim vody, ktere ziskavaji ze stravy (listy vegetace, apod.). To mi prijde az neuveritelne!

Jednim z hlavnich prirodnich zazraku techto ostrovu jsou urcite   giganticke suchozemske zelvy, ktere ziji jen na dvou mistech na svete. Od te doby, co Darwin objevil tyhle ostrovy na konci sveta, dostaly se obrovske zelvy na pokraj vyhynuti. Duvod byl jednoduchy - takova dvousetkilova zelva poskytne dostatek masa pro celou posadku lodi treba i na tyden. Navic vydrzi hodne dlouho bez jidla a vody (az nekolik mesicu!), takze byla nenarocnym zivym kusem masa pro namorniky pri dlouhych plavbach. Populace zelv se postupem casu natolik snizila, ze tu v soucasne dobe probiha rozsahly program na obnovu jejich populace. Napriklad zelvi hnizda jsou vystavovana castym utokum predatoru (hlavne dravych ptaku), proto z nich vedci pravidelne vybiraji vajicka, ktera nechavaji dozrat bezpecne v inkubatorech. Vzdycky nejdriv zmeri teplotu v prirozenem hnizde a stejnou pak nastavi v inkubatoru. Snazi se tak co nejvice dodrzovat prirozene pohlavi zarodku. Diky moznosti regulovat pohlavi zarodku pomoci teploty (o tom jsem psala v minulem clanku) jsou ale vedci schopni slozeni populace ovlivnovat. Vylihnute zelvy pak vraceji po 4-5 letech, kdy  uz maji dostatecne vyvinuty krunyr jako ochranu proti predatorum, zpet do prirody.
 

Galapagy jsou prisne chranenym uzemim, kde je striktne dano, co kdo smi a nesmi. Vsechno se prisne hlida, predevsim jde-li o turisty. Lode provozujici vylety za snorchlovanim smeji pristavat i na pevnine a delat pesi vylety, potapecske lode vystupovat na pevninu nesmeji, apod. Naopak rybari smeji temer vsechno! To nam potvrdila nase vlastni zkusenost, kdyz jsme behem jednoho snorchlovaciho vyletu zakotvili v klidnem zalivu, kde rybari primo ve vode natirali spodek lodi. Na plazi se povalovala spousta otevrenych plechovek s barvou a dalsim naradim. To pak cloveku hlava nebere, jak je neco takoveho mozne v tak prisne chranenem uzemi narodniho parku. Ale bylo nam receno, ze rybari si muzou delat v podstate co chteji a neexistuje tu zadny kontrolni mechanismus...
 

Co se tyce mistni dopravy mezi ostrovy, tak tu nejezdi zadny velky trajekt, jak jsme ocekavali, ale male rychle motorove lode pro cca 20 cestujicich. Obcas je cesta dost houpava, protoze takova lodicka netlumi skoro zadne vlny. Ale pozitivni je, ze presuny jsou pomerne rychle a levne. Taky tu maji zajimavy system mestske dopravy - zadne autobusy ani nic podobneho, ale dobre fungujici system extremne levnych taxiku. Treba cesta pres cele mesto vyjde na 2 dolary. A pak ze je na Galapagach vsechno drahe :)

Tak to je od nas vse o Galapagach, snad jsme na nic dulezeteho nezapomeneli. Ted uz mame sice za sebou tyden v Ekvadorske dzungli uprostred amazonskych pralesu, o tom ale az v dalsim prispevku...mimochodem mate se opravdu na co tesit! Bylo to vetsi dobrodruzstvi nez jsme sami chteli :)

Mejte se krasne, Janca & Michal

Posted: 25/04/2013|Autor: JandásciOdpovědět ›

nám se to líbí moc a pořád vás sledujem...a moc se těšíme, až se potkáme! Papa L.

Posted: 25/04/2013|Autor: MirkaOdpovědět ›

Ahoj Jani a Míšo. Díky za moc zajímavé vyprávění - Jani, dřív jsem netušila, jaký jsi spisovatel. Jsem moc zvědavá, co vás potkalo v té džungli - trochu měto děsí, ale když jste to ve zdraví přežili, tak je to O.K. M.

Přidáno: 25/04/2013|Author: JancaReply ›

To ja jsem taky netusila kolik jsem toho schopna sepsat, dokud me Michal neustanovil spravcem naseho cestovatelskyho denicku a naseho webu :) Tak jen doufam, ze se to libi...