Blog

24/02/2012

Zážitky z hodnocení zdravotního stavu kapustňáků

Díky průvodnímu dopisu od National Geographic jsme měli možnost zúčastnit se unikátní akce. Od ochranářů v Crystal River na západním pobřeží Floridského poloostrova nám totiž přišla pozvánka na každoroční hodnocení zdravotního stavu kapustňáků.

Tentokrát se do malého městečka Crystal River, kde kromě kapustňáků v podstatě nic zajímavého není, sjelo skoro čtyřicet mořských biologů z celého světa.

Tentokrát se začínalo brzo ráno, protože bylo potřeba zachytit odliv. Jakmile moře v den D odhalí pláž, vyběhne na mostek přes úzký průliv několik dobrovolníků, kteří čekají, až bude pod mostkem proplouvat kapustňák. Když nějakého uvidí, dají signál lodi, která nahodí síť, nešťastného kapustňáka se sítí obkrouží a chytí (nebo se o to aspoň pokusí). Potom loď dorazí ke břehu, kde přijde na řadu hrubá lidská síla, protože až tunového kapustňáka je potřeba vytáhnout v síti na břeh.

Tohle je poměrně nešťastná scéna, protože kapustňák se bojí a hází sebou, za chvíli má spoustu odřenin od kamenů na pláži a dokud se neuklidní, vypadá neskutečně smutně. Po vytažení na pláž ale jeho cesta nekončí. Je potřeba vytáhnout ho ze sítě, přemístit na plachtu a v té ho odnést na loď. Ta ho následně odveze asi o 200 metrů dál, kde už je připravený tým biologů a ošetřovatelů. V téhle chvíli už je kapustňák naprosto klidný, což se pozná i podle dechu a tepové frekvence. Z nějakého důvodu na něj působí lidský dotek a proto je potřeba, aby na jeho těle mělo ruce neustále několik lidí. No, kdo by takové šance nechtěl využít. Jen je potřeba dávat pozor na ocas, protože ten vám s přehledem může zlomit nohu, když si nedáte pozor.

Kůže kapustňáka připomíná sloní (jsou to taky příbuzní), je trochu hrubá, ale hodně citlivá. Kapustňák má překvapivě jen velmi tenkou tukovou vrstvu a hned pod ní orgány. I proto tolik kapustňáků každoročně umírá na rány způsobené lodním šroubem na výkyvy v teplotě vody.

Po přemístění na hlavní vyšetřovací stanoviště, kdy jednoho kapustňáka nese třeba i 15-20 lidí, se může začít testovat. Provádí se měření obsahu a objemu vydechovaného vzduchu, odchytávání moči (pod kapustňáka se položí normální frisbee a doufá se, že se mu bude chtít…), EKG, krev, sliny, vzorek z ocasu, délka, váha a spousta dalších vyšetření. Pravidlem ale je, že by kapustňák neměl zůstat mimo vodu déle než hodinu.

My jsme se pro nedostatek oborového vzdělání věnovali kromě focení hlavně přenášecím a dalším manuálním pracím. Oblíbená pak byla hlavně funkce „hladiče“, který kapustňáky uklidňoval. Naštěstí pro nás tam bylo v podstatě jen asi 5 místních lidí, kteří věděli co dělat, takže jsme se mezi ostatními nijak neztráceli. Pro mě osobně byla účast na výzkumné akci s takhle nádhernými a ohromnými zvířaty splněným snem.

Po hodině už bylo potřeba kapustňáka naložit zpátky na loď, odvézt na hloubku, pustit zpátky do vody, zkontrolovat, jestli plave a na rozloučenou mu zamávat.

A výsledek? Podle všeho se místní populace těší dobrému zdraví stejně jako v minulých letech, což je v dnešní době velmi příjemná zpráva.

Fotky a video z akce najdete v Galerii.

Janča a Michal